Poměrně ožehavé téma. Upřímně mě před pár lety ani nenapadlo, že by nějaká vláda vůbec zastávala myšlenku podobným způsobem do internetu zasahovat. Jenže s příchodem pana Babiše se už asi nemůžu divit vůbec ničemu.
Píše se rok 2016 a Babišovo Ministerstvo financí vytváří ambiciózní zákon na blokování nelegalních hazardních stránek. Jasně, to zní přece celkem dobře. S nelegálním hazardem by se mělo zatočit. Ale počkat. Ty stránky se zablokují až po řádném soudním řízení, aby nedošlo ke zneužití, že ano? Ha ha ha, zasmál se pan Babiš a zlým jazykům zacpal hubu koblihou.
Ne. O zapsání webových stránek na tzv. seznam nepovolených internetových her rozhoduje pouze a jenom Ministerstvo financí. Babiš to komentoval slovy, že jde o pouhou formulářovou činnost, se kterou není třeba zatěžovat soudy. Ale co je to za hloupost? Kde je nějaká kontrola? Od čeho jiného tady ty soudy máme? Proč je asi moc v republice rozdělená na zákonodárnou, výkonnou a soudní? Jistě, proti rozhodnutí ministerstva je možné se na soudu odvolat. Ale proč to tedy rovnou neřeší soud? (Argument o rychlosti řízení je irelevantní, neboť soud může celkem jednoduše vydat předběžné opatření, které taktéž zaručí blokaci stránek.) Opravdu mě irituje, že se tady veřejně pošlapávají principy fungování našeho státu a Babišovi to klidně prochází.
Pokud by vás to zajímalo, jedná se o tento návrh a konkrétně o paragrafy 82 a 84. Problematický je především § 82, neboť přesně ten je o blokaci internetových stránek, které jsou uvedené na seznamu popsaném v § 84. A komické na celé situaci je navíc to, že to prostě vůbec nemusí fungovat.
Jak se dá taková blokace zařídit?
Jednoduše řečeno — nijak. Alespoň ne spolehlivě. Z návrhu není přesně jasné, jakým způsobem by mělo blokování probíhat (tuším jen, že se mluvilo o blokaci na základě DNS), niceméně zkusím popsat více možností a zároveň způsoby, jak je obejít.
Pokud by blokace měla probíhat na základě doménového jména (tedy toho, co bězný uživatel vidí v adrese prohlížeče), stačí vyřadit příslušný záznam z DNS serveru poskytovatele internetu. Hned prvním problémem je, že tento proces není okamžitý. Než se projeví u všech uživatelů sítě, může uběhnout i několik dní. A tento způsob se dá samozřejmě jednoduše obejít pomocí jiného DNS serveru či pomocí VPN.
Další možností je blokace na základě IP adresy, která by byla spolehlivější. Problémem ovšem je, že na jedné IP standardně běží několik webových stránek zároveň a rozlišovacím znakem je pouze doménové jméno. To by se v případném HTTP (od kterého se postupně upouští) požadavku dalo odchytit, v šifrovaném HTTPS (které je mnohem bezpečnější a preferovanější) ale nikoli.
Poslední možností je blokace stránek přímo u hostingové služby. Což by teoreticky šlo v rámci ČR (a podobně se to řeší při rozhodnutí soudu), ale jakmile by byla stránka hostovaná v zahraničí, má Ministerstvo smůlu.
Samozřejmě, u některých uživatelů se standardním nastavením to fungovat bude. Ale opravdu si pan Babiš myslí, že hráči hazardních her nebudou natolik prozíraví, aby podobné blokace obešli? Celé toto snažení je evidentně v boji proti hazardu k ničemu, zbytečně zatěžuje poskytovatele internetu absurdními nařízeními a ve finále akorát otvírá dveře pro zneužití. Co zabrání úředníkům z Ministerstva „omylem“ zablokovat stránky s kritikou Babiše?
Letmý pohled do historie vlády
Píše se rok 2013 a Nečasova vláda vydává usnesení č. 203 se jménem Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice, které mimochodem obsahuje přílohu s několika opatřeními. Nejzajímavější je ovšem opatření č. 12:
„Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám.“
Kompletní dokument je dostupný zde a ono opatření je uvedeno v části 5.2., ve které jsou dále napsány i mnohem zajímavější věci:
„V praxi některé státy přistoupily k tomu, že vytvářejí seznamy internetových stránek, které údajně obsahují protiprávní obsah a poskytovatelé internetového připojení v tomto státě pak mají povinnost zablokovat svým uživatelům přístup k těmto stránkám bez ohledu na to, zda se na těchto stránkách nachází i legální obsah. Uvedené tendence vláda považuje za nebezpečné, neboť mohou vést až k omezení základních lidských práv (právo na informace, ochrana soukromého a rodinného života).“
A řekl bych, že přesně tomu jsme se chtěli vyhnout. A přesně to teď parlament schválil. Jistě, u nás už je docela tradice to, že s příchodem nové vlády se ignoruje téměř vše, co vykonaly vlády předchozí. Nicméně zrovna věci, jako je prevence cenzury, by se ve svobodném státě ctít měly.